V Terezíně to na mě působilo všelijak, ale hlavně jsem k tomu přistupovala s respektem. Bylo to zajímavé a jsem ráda za novou zkušenost. Zároveň to ve mně vyvolalo strašně zvláštní pocit – bylo zvláštní se ocitnout na místě, kde denně umíralo několik lidí. Celá prezentace paní průvodkyně byla hezká a myslím si, že nám to vše hezky vysvětlila. Jediná cesta zpět byla hrozná, protože bylo strašné vedro. Radka S.
Dne 19. února 2026 navštívila třída 7. A v rámci výletu do Prahy Poslaneckou sněmovnu a Národní muzeum. Po Sněmovně je provedl poslanec Jan Papajanovský, žáci viděli jednací sál, vyzkoušeli si stát u řečnického pultíku i na místě tiskových konferencí poslanců. Unikátní byla příležitost zeptat se poslance na vlastní otázky, které si žáci předem připravili. Byli skvělí, jejich otázky trefné a osobité, což pan poslanec ocenil.
Ve dnech 15. a 16. května 2025 se třída 6. A vydala na dvoudenní výlet do hlavního města. Cílem bylo nejen poznat krásy Prahy, ale také se zúčastnit jednoho z největších knižních svátků roku – festivalu Svět knihy 2025. Hned ve čtvrtek po příjezdu se žáci ponořili do světa literatury. Prošli si stánky plné knih nejrůznějších žánrů, měli možnost si sami něco vybrat a také se zúčastnili poutavé přednášky o japonské manze.
V pondělí 3. března jsme se vydali na exkurzi do Židovského Města v Praze. Hned od začátku jsem věděla, že to bude zajímavé, protože se to váže k látce, kterou teď probíráme v dějepise. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak nespravedliví dokážeme jako lidé být a jak často odsuzujeme jiné jen kvůli jejich víře.
Židé v Praze žili v odděleném ghettu, kterému se dnes říká Josefov. Postupem času jich zde přibývalo, ale město nebylo nafukovací, takže často muselo v jednom domě žít i několik rodin. Navštívili jsme několik synagog, které sloužily jako židovská shromaždiště – dalo by se říct, že synagoga je pro Židy tím, čím je kostel pro křesťany. Do synagogy museli muži vždy vstupovat s pokrývkou hlavy, což bylo projevem úcty k Bohu.
Po příjezdu na pražské hlavní vlakové nádraží jsme se vydali pěšky asi dvacetiminutovou chůzí přes Václavské náměstí až k našemu prvnímu cíli – Neviditelné výstavě. Neviditelná výstava? A co je na takové výstavě možné vůbec vidět? Správně – vůbec nic. A to je na tom právě to zajímavé.
Celá exkurze byla rozdělena na dvě etapy. V první jsme si za denního světla měli možnost vyzkoušet například čtení i psaní dopisu psaného pomocí Braillova písma a seznámit se s různými pomůckami pro nevidomé, jako je například slepecká hůl.
Dne 28. listopadu 2024 jsme se v rámci projektu Má-Ta a Žijeme s tradicemi s žáky tříd 1.A, 6.A a 6.B vydali na exkurzi do Podřípského betlému v Bechlíně poblíž Roudnice nad Labem. Přivítala nás paní Šustrová a umožnila nám nahlédnout do světa lidových tradic, které jsou neodmyslitelnou součástí našeho kulturního dědictví.
Během exkurze byli žáci rozděleni podle “rodin” do tří skupin. Jedna skupina obdivovala krásu ručně vyráběného pohyblivého betlému, jehož postavy vytvořené z kukuřičného šustí nesly typické rysy českého venkova. Druhá skupina zhlédla výjev ze života broučků ve stylu J. Karafiáta, který vynikal jemnými detaily a precizní řemeslnou prací postaviček ze šustí. Obě díla nás zaujala svou jedinečností a láskou, s jakou byla vytvořena. V objektu měla paní Šustrová i malý obchůdek, kde si děti mohly nakoupit pár maličkostí.
