K Mezinárodnímu dni laskavosti, který proběhl 13. 11. se nám podařilo nasbírat více než 70 kg oblečení, které poputuje do Azylového domu pro matky s dětmi v Ústí nad Labem. Protože oblečení stále přibývá, PRODLUŽUJEME AKCI DO KONCE LISTOPADU. Dosavadním dárcům děkujeme 🙂
Rok se s rokem sešel a náš tým se vydal opět bojovat a porovnat naše síly s ostatními školami ve florbalu. Začalo to trénováním. Zkoušely jsme taktiky. Daly jsme do toho všechno. Naprosto. Byly jsme nabuzeny. Odhodlány. V den D přestala sranda. Pořád jsme však v sobě měly malou naději. V moment, kdy k nám do šatny přišel pan učitel s modrými deskami v ruce a počáteční úsměv v obličeji mu spadl, naše nervozita se zvedla na level 100. Po přečtení jmen škol, s kterými jsme ve skupině, už to vypadalo na omdlení. Stála jsem jak přikovaná. Všechny tak vypadaly. Bude to boj. Možná i víc. Spíš válka. S holkami jsme na sebe oblékly brnění (naše slušivé dresy) a do ruky jsme vzaly meče (ve formě hokejek).
Protože je 13. listopadu Světový den laskavosti, rozhodli jsme se, že také uskutečníme laskavost. Do 13. listopadu vyhlašujeme sbírku starého, ale použitelného oblečení. Vše, co nasbíráme, věnujeme na charitu. Všechny své vyřazené svršky můžete nosit k paní učitelce Žáčkové. Předem všem děkujeme a doufáme, že vám to pomůže udělat místo ve skříních. Udělejte dobrý skutek pro sebe i pro druhé 🙂 Plakátek zde.
Po roce jsme opět oslavili Mezinárodní olympijský den. Ve středu 21. 6. 2016 žáci nejprve vyzdobili okolí školy výtvarnými díly s olympijskou tématikou. A bylo se opravdu na co koukat. (viz galerie na webu). Poté se všichni přemístili na místní fotbalové hřiště, kde za asistence hudby proběhla společná rozcvička. Nervozita stále narůstala, protože se blížil start samotného závodu. Tropické vedro rychle ubíralo síly malým i velkým závodníkům. V 9,45 to vypuklo! Start první kategorie a obrovské vypětí povolilo.
Všechno to začalo otázkou: Kam pojedeme na výlet s parlamentem? Padlo mnoho návrhů, ale všichni jsme se jednoznačně shodli na JumpParku. Všichni jsme se těšili a plánovali si, jaké triky na trampolínách předvedeme. Ve čtvrtek 15. 6. se všichni účastníci sešli na nádraží v Povrlech. V 7:44 jsme se vydali směr Ústí nad Labem, kde na nás čekala poslední účastnice zájezdu. Ve vlaku do Prahy jsme měli místenky, takže jsme nemuseli cestovat v uličkách na zemi. Po Praze jsme se orientovali suprově! Nejdřív Václavák, pak metrem trasou A a dál ještě autobusem č.124. V JumpParku je nutné mít rezervaci na určitou hodinu, takže naše hodina byla 12:00. Pro začátek nám pustili video o bezpečnosti a jak se v areálu a na trampolínách pohybovat. Potom jsme mohli jít konečně skákat. JumpPark jsme měli zaplacený na hodinu, která utíkala rychlostí světla. Mezi námi Povrláky měla největší úspěch trampolína s jámou plnou molitanových kostiček. Všichni si určitě dokážete představit, co byl její účel. Z trampolín jsme se odrazili a HOP do kostiček z molitanu. Vylézt z nich byla taky velká makačka. Všichni jsme si to moc užili. Cesta domů byla stejná jako cesta do Prahy. Opět jsme dostali rozchod na Václaváku a potom směr vlakové nádraží. Děkujeme paní učitelce Mlynařík za krásné zakončení školního roku s parlamentem.
Už se stalo tradicí, že se přihlašujeme do soutěže Rozpočti si to, aby žáci získali znalosti v oblasti finanční gramotnosti. Nebylo tomu jinak ani v tomto školním roce. Družstvo Povrlská PĚTKA (žáci 5. třídy) pracovali na online úkolech celé dva měsíce. Řešili rodinný rozpočet – příjmy, výdaje, přivýdělky, pojištění a další věci, které řeší každý měsíc běžná rodina. Nabídnuty jim byly i bonusové úkoly (tvorba prezentací, vebináře, práce s texty apod.) a tzv. kreativní úkoly k jednotlivým hlavním úkolům. Díky nim se děti učily i další dovednosti – spolupráci, práci s texty, naslouchání, kompromisu …. Naše družstvo si vedlo skvěle a získalo 1. místo. Na finálovém dni, který se uskutečnil 19. června v Praze, si žáci mohli za získané „chechtáky“ (získané body) nakoupit v obchůdku trička, psací potřeby, hry, upomínkové předměty atd. Gratulujeme a děkujeme za vynikající reprezentaci školy a obce. Diplom zde
Pátá a devátá třída, jejich rodinní příslušníci a další nezařaditelní členové, to byli účastníci dovolené – nebo lépe řečeno expedice – do Itálie. Vyráželi jsme autobusem na 14 hodin dlouhou cestu v autobusovém pekle. Po dojezdu do Lida Adriana, což je asi 100 km od státu San Marino, jsme se ubytovali na apartmánu a nečinně se váleli na pláži celé dlouhé hodiny, stejně jako větší část našeho pobytu. Večer jsme si prošli město a zjistili, kde že to budeme celý týden vlastně bydlet. My, deváťáci, jsme to znali z doby, kdy jsme zde byli v šesté třídě, ovšem potřebovali jsme si vše připomenout. Celý článek zde
Jako každý rok, i letos dostali deváťáci – což jsme mimochodem my – úkol předvést, jak se dokáží vypořádat se svým prvním velkým projektem, s ročníkovou prací. Mám pro vás exkluzivní pohled do zákulisí prací; přesněji řečeno svůj pohled. O pracích jsme věděli již koncem zimy. Některé hlodala myšlenka už dlouhé měsíce dopředu. Například já jsem proškrtávala své nápady už na podzim. Chvála bohu. Pokud bych to neudělala, také by to mohlo skončit nějakou nehoráznou hloupostí. Po dlouhém rozmýšlení jsem zvolila za téma Braillovo písmo a Morseovu abecedu. Připadalo mi to zajímavé. Dalším krokem bylo oslovit učitele, kterého jsme si vybrali za vedoucího práce. V mém případě to byl – opět po dlouhém rozmýšlení – pan učitel Skála. Následovala několikaměsíční práce složená z vytváření prezentace, pracovních schůzek s panem učitelem, analýz, návštěvy Tyflocentra a sběru kapitálu pro mou práci; podkladů, informací a vědomostí. Nebudu kazit budoucím deváťákům překvapení tím, že bych prozrazovala, jaké nástrahy mě potkaly během práce. Řeknu vám jen o jedné, a tou je prokrastinace a lenost celkově. Dejte si na ní pozor, těžko se s ní bojuje a je neskutečně vlezlá. A potom už tu byl den obhajob. Nedopatřením jsem dorazila asi o hodinu dříve, než jsem potřebovala, takže se mi podařilo vynervovat dlouho před obhajobou. A to i přes to, že jsem neměla pocit, že jde o něco těžkého. Hecování i podpora spolužáků mi pomohla se tam postavit a dál už jen mluvit. Pak přišel konec, dotazy a hodnocení. Dostala jsem přes 40 bodů, tedy tam, kam jsem se dostat chtěla. Ročníková práce pro mě byla varováním. Výzvou. Indikátorem chyb. A prostorem k tomu vytvořit něco svého. Pro ostatní žáky, které to čeká, mám vzkaz; máte se na co těšit 🙂
1. června se konaly dvě události. Za prvé byly prezentace ročníkových prací. Ještě než jsem si ale srovnala bloček s poznámkami, proměnila jsem se spolu se svými spolužáky na celé dopoledne v pohádkovou postavu. V souladu se svým přirozeným temperamentem jsem se stala vílou. Připravovali jsme totiž Den dětí pro děti z mateřské školky. Pro děti byla v areálu školy připravena spousta stanovišť označených pestrobaztevnými balónky. Děti zde plnily úkoly, na která se mohly vracet a za splnění dostávaly fazolky – za složitější úkoly více, za jednodušší méně. Získané fazolky pak mohly směňovat za dárky a ceny u paních učitelek na školkové zahrádce. Mezi úkoly ke splnění bylo mimo jiné hádání hádanek, skákání v pytli, překážková dráha a chůze na chůdách. Děti si počínaly skutečně skvěle, i ty nesmělé se nakonec odvážily soutěžit a každý z nich získal spoustu fazolek na nákup hraček a sladkostí. V kombinaci s vydařeným počasím a laskavostí bytostí se dětský den moc povedl.