Začalo to školním kolem, které jsme psali o čtvrteční hodině chemie. Když v rozhlase zaznělo mé jméno se souvislostí výhry v tomto kole, smála jsem se. Domnívala jsem se, že je to chyba, ale nebyla. Z celé třídy jsem byla čtvrtá a postoupila i Míša, Martin a David. Po pár dnech jsme jeli s paní učitelkou do Lovosic na další kolo. Byla jsem vyplašená. Chemie nepatří mezi mé silné stránky. Po rozdání testu, na který jsme měli hodinu, jsem se vyděsila ještě víc. Některé úkoly jsem zvládla, ale některé mi hlava vůbec nepobrala. A to, co nás čekalo po testu bylo ještě horší. Do učebny přišla žena, která střední školu, na které se to vše odehrávalo, mnoho minut vychvalovala.

Po hodině toho konečně nechala a zavedla nás do laboratoře, kde jsme viděli spoustu pokusů. Poté nás paní učitelka zachránila od další „kecací“ hodiny a pospíchaly na vlak. Na cestu jsme dostali odporné chlebíčky, které měly fungovat jako oběd. Výlet nic moc, ale za zkoušku nikdo nic nedá.