Po příjezdu na pražské hlavní vlakové nádraží jsme se vydali pěšky asi dvacetiminutovou chůzí přes Václavské náměstí až k našemu prvnímu cíli – Neviditelné výstavě. Neviditelná výstava? A co je na takové výstavě možné vůbec vidět? Správně – vůbec nic. A to je na tom právě to zajímavé.

Celá exkurze byla rozdělena na dvě etapy. V první jsme si za denního světla měli možnost vyzkoušet například čtení i psaní dopisu psaného pomocí Braillova písma a seznámit se s různými pomůckami pro nevidomé, jako je například slepecká hůl.

Druhá etapa byla neviditelná. A to doslova. Rozděleni do dvou skupinek po sedmi členech jsme se vydali vstříc hodinovému dobrodružství v naprosté tmě. Oporu při cestě nám poskytovali nevidomí průvodci, kteří nás navigovali a ochotně zodpovídali všechny naše zvídavé dotazy. Byli jsme také upozorněni, že první minuty mohou u některých vyvolat nepříjemné pocity, což se naštěstí v našem případě téměř neprojevilo. Orientace v prostoru byla možná pouze hmatem podle stěn nebo podle sluchu. V některých situacích jsme se vzájemně chytali za ramena a putovali spolu jako lidský vláček. Ocitli jsme se v různých prostředích, která známe z běžného života. Měli jsme možnost osahat si předměty, které se v nich nacházejí, a hádat, co jsme právě drželi v rukou. Některé ozvučené místnosti nám do uší přenášely zvukové simulace, což zážitek ještě více umocnilo.

Když nastal okamžik opustit po hodině trvající tmu a vrátit se zpět na denní světlo, vycházeli jsme pomalejším tempem, aby si naše oči mohly znovu zvyknout. Koukali jsme na sebe „umžouranými“ pohledy, jako bychom se právě probudili. Zasmáli jsme se a nadšeně si začali sdělovat své dojmy.

Následovala možnost zakoupit si suvenýry na památku a poté jsme se vydali za další zajímavostí – do Muzea fantastických iluzí.

Jak už název napovídá, nacházejí se zde různé kulisy optických klamů a iluzí. Fotografování je zde povoleno, čehož jsme samozřejmě využili a pořídili několik zajímavých snímků na památku. U všech exponátů je značka doporučeného fotopointu, ze kterého vypadá snímek opravdu realisticky. Některé kulisy nás přiměly k zamyšlení nad tím, jak vlastně fungují a jak vzniká iluze. U některých jsme se dokonce i pobavili. Každý účastník mohl jednotlivé kulisy pojmout po svém a některé pózy, které žáci předvedli, byly opravdu nápadité.

Po cestě zpět na vlak jsme si na Václavském náměstí udělali přestávku, dopřáli si krátký odpočinek a zašli si na jídlo. Pak už nás čekala jen asi desetiminutová cesta na hlavní nádraží a následná cesta vlakem domů.

Ze strany žáků zaznělo na námi navštívená místa mnoho pozitivních ohlasů. Celý výlet do našeho hlavního města jsme si moc užili.