V pátek, 10. května jsme se společně s oběma prvními třídami vydali do míst Národního parku České Švýcarsko, kde téměř před dvěma lety vypukl nejrozsáhlejší požár v novodobé historii Česka. Autobusem z Děčína jsme se dostali do rekreační osady Mezní Louka a pak už pokračovali po svých Mlýnskou stezkou, která je jednou z páteřních tras a propojuje Mezní louku s Pravčickou bránou.

Na společnou výpravu za obnovující se přírodou se s námi vydali i odborníci ve svých profesích a zároveň lidé, kteří jsou se zasaženým místem jistým způsobem propojeni. Pan David Pavlát, příslušník Hasičského záchranného sboru České republiky, který se podílel na likvidaci předloňského požáru a pan Miroslav Rybář, strážce Národního parku České Švýcarsko. Za jejich doprovodu a ohromně zajímavého povídání jsme putovali z Mezní louky přes obec Mezná až do Hřenska. Cestou jsme se zastavovali u zajímavostí parku a zároveň byli svědky toho, jak se příroda po tak rozsáhlém požáru statečně a houževnatě obnovuje. V Mezné nám David ukazoval místa, kde při požáru shořely tři domy, vyprávěl, jak byl zásah hasičů při záchraně ostatních domů v této obci náročný a nebezpečný a jak probíhaly záchranné hasičské práce v celé postižené oblasti. Pan Rybář nám zase hodně zajímavě, poutavě a hlavně zasvěceně vyprávěl o tom, jak se příroda již v prvních dnech po požáru probouzela k životu, o tom, jak se například o sebe při takovéto zkáze dokázala postarat většina živočichů, ale třeba i o Sokolech stěhovavých, kteří v národním parku hnízdí a jejichž ochrana je jednou z velmi důležitých oblastí práce strážců NP. Během putování Mlýnskou stezkou jsme využili i dalekohled umístěný na trase a zblízka si tak mohli prohlédnout panorama monumentálních Křídelních stěn a Pravčickou bránu.

A tak děti, rozděleny do skupin pojmenovaných tematicky Smrky, Břízy, Borovice, Kapradí a mechy, viděly spoustu zajímavostí, dozvěděly se množství nových informací a díky zvídavým otázkám i něco navíc. Na konci trasy si společně zopakovaly to, co jim utkvělo v paměti a co je nejvíc zaujalo. Nezapomněly určitě moc poděkovat panu Rybářovi, který je pochválil za to, že byly velice disciplinované. Pak už nezbývalo než nastoupit do autobusu a vydat se na zpáteční cestu do Děčína. Příjemně unaveni, ale taky slušně zásobeni novými vědomostmi jsme vlakem dorazili do Povrlů, kde naše putování skončilo. Pondělní dopoledne jsme ve škole strávili vyhodnocením našeho výletu. Žáci byli velmi spokojení a moc jim naše putování po národním parku se strážcem líbilo. Společně jsme vytvořili myšlenkovou mapu, čímž jsme zopakovali získané informace a napsali jsme o našem výletu do deníků.

K. Suková; P. Valinová; K. Kubíčková