Rok se s rokem sešel a náš tým se vydal opět bojovat a porovnat naše síly s ostatními školami ve florbalu. Začalo to trénováním. Zkoušely jsme taktiky. Daly jsme do toho všechno. Naprosto. Byly jsme nabuzeny. Odhodlány. V den D přestala sranda. Pořád jsme však v sobě měly malou naději. V moment, kdy k nám do šatny přišel pan učitel s modrými deskami v ruce a počáteční úsměv v obličeji mu spadl, naše nervozita se zvedla na level 100. Po přečtení jmen škol, s kterými jsme ve skupině, už to vypadalo na omdlení. Stála jsem jak přikovaná. Všechny tak vypadaly. Bude to boj. Možná i víc. Spíš válka. S holkami jsme na sebe oblékly brnění (naše slušivé dresy) a do ruky jsme vzaly meče (ve formě hokejek).

Jde se bojovat. Pan učitel nás donutil k velmi originálnímu pozdravu. Schválně si tipněte jak vypadal. Vlastně ho ani nedokážu popsat. Byl to spíš jen takový výkřik do tmy, ale stál za to. První, kdo se nám postavil do cesty, byla škola Rabasova. Favorité pro zlato. Nenechte se však zmást. My jsme nepřijely prohrávat, proto jsme do zápasu daly všechno. Asi čekáte, že po takové motivační řeči řeknu, že jsme vyhrály. Šťastný konec. Jenže tohle byl jen začátek… Mimochodem remizovaly jsme. Dále to byla jízda na horské dráze. Jednou až moc nahoře a lusknutím prstu jsme se objevily dole na tenkém ledu. Po skončení této naprosto šílené atrakce se nám motaly hlavy, z toho jaká to byla rychlost. Říká se, že podruhé stejnou chybu neuděláte. Upss. Jsme ve finále. Nová, horší a mnohem prudší horská dráha. Se školou Vojnovičovou jsme vymetly první zatáčku. Výhra pro nás 3:1. No a teď to přišlo. Teď začaly vymetat zatáčky této naprosto šílené dráhy s námi. I přes veškerou snahu jsme neustály krok. Myslím si, že si mohu dovolit mluvit jménem celého týmu, že ačkoli jsme nedosáhly už dlouho touženého zlata, tak bronzová příčka není ostuda. Jsem na nás pyšná. Na každého člena posádky. Díky holky. Samozřejmě velké dík patří i našemu panu učiteli, který nám po celou dobu pomáhal a porval by se za nás třeba i se sloupem. Bylo to moc fajn. Je mi líto, že příští rok už ta část týmu včetně mě nebude a přijdu o tak skvělý zážitek. Ale vám, co tu zůstanete a budete příští rok obhajovat nebo možná i útočit na zlato, držím palce. Natálie Bujná,Klára Besserová, Tina Dalihodová, Markéta Vlčková, Eliška Krunčíková, Kristýna Bártlová, Kristýna Glosová, Jasmína Rajtorová, Kateřina Lexová, Martina Zajícová, Nikola Mulerová