V pátek 10. 6. jsem nebyla ve škole. Nebyl tam ani Matěj, ani Ondra, byli jsme totiž na dvoudenním soustředění orientačního běhu. Vyráželi jsme spolu s panem Hnízdilem a paní učitelkou Slezáčkovou hned ráno a jeli jsme do kempu poblíž Doks. Cestu jsme si krátili hrou. Po tom, co jsme se ubytovali v chatce, jsme vyrazili do terénu s mapou a buzolou v ruce. Okolí kempu nabízelo příjemný terén pro orientační běh a i počasí nám přálo. Běhalo se hlavně po lesních cestách a pěšinách, i když občas bylo třeba z cesty sejít. Ačkoliv jsem se v jednu chvíli ocitla z nepochopitelných důvodů mimo mapu, nakonec jsem i já doběhla zpět do kempu, kde byl start i cíl. To samé jsme za chvilku běželi znovu, ale tentokrát v opačném směru.

Po doběhnutí jsme se zplavení a s radostí vrhli do bazénu a pokoušeli se jeden druhého utopit. Přes veškeré toto úsilí zůstal náš tým úplný. Následovala hra Aktivity. Já s paní učitelkou jsme vyhrály, tudíž jsme měli podle dřívější dohody nárok na obsluhu u oběda od dvojice protihráčů, přičemž 100% z nich to neslo nelibě 😀 Čas k odpočinku po obědě jsme věnovali hraní pokeru. Následoval další trénink na mapě v okolí kempu. Tentokrát se běhalo i po louce a v trochu jiných místech. Následoval opět bazén. Poker jsme střídali s hraním basketbalové hry jednadvacítky. Třetí běh tohoto dne nebyl v lese, ale v blízkém městě. Místo kontrol zde byly bílo-červené fáborky bez kleštiček, a tak jsme se každého z nich jen dotkli. Šlo zde především o to odhadnout, kterými ulicemi se lze nejrychleji dostat k další kontrole. Samozřejmě zde byly pozemky, které byly soukromé, oplocené a tudíž nám zapovězené. Tento běh byl trochu delší, než předchozí dva, ale i ten jsme bez větších problémů absolvovali. Za odměnu jsme si zajeli pro nějaké jídlo na večeři. Za co jsme byli v prostřed cesty z obchodu vysazeni z auta a vybídnuti, ať se do kempu dostaneme sami, netuším. Výsadek ovšem proběhl v oblasti, kterou jsme už znali, a tak to nebyl problém. Potom přišel čas rozdělat oheň a udělat si nad ohněm to co si nakoupil, ať už to byl samotný buřt, v mém případě nepříliš kvalitní klobása nebo ostré fazole. Když jsme se nabažili zírání do plamene, výroby loučí a vzájemných pokusů vystrašit se, vyrazili jsme, už v úplné tmě, na poslední běh toho dne. Probíhal v areálu kempu a skládal se pouze z pěti kontrol, ke kterým jsme mohli přibíhat v libovolném pořadí dle našeho uvážení. Až na to, že se někteří z nás málem přerazili – dvakrát, na stejném místě – bylo to zajímavé zakončení dne. Následovala už jen chvíle zírání na hvězdy a spánek.

Druhý den jsme vstali plní nenávisti ke vstávání, nasnídali se a šli jsme si zas lehnout, až do začátku dalšího, posledního běhu. Byl tvořen poměrně dlouhými přeběhy mezi jednotlivými kontrolami a bylo na každém z nás, jestli vsadí na jistotu a půjde po cestách, nebo využije „zkratek“ přes les. Důležité bylo najít nejvhodnější kombinaci těchto variant. Teď už zbývao jen sbalit věci, uklidit vše, co bylo na podlaze a vydat se domů. Po cestě jsme hledali příležtost se naobědvat, uspěli jsme napotřetí, ale bylo to příjemné zakončení celého pobytu. Tímto chci poděkovat panu Hnízdilovi a paní učitelce Slezáčkové za umožnění pobytu, přípravu map a tratí a za program, a Matějovi a Ondrovi za skvělou společnost. Bylo to, jak by řekla paní učitelka, „bahno“.