V Terezíně to na mě působilo všelijak, ale hlavně jsem k tomu přistupovala s respektem. Bylo to zajímavé a jsem ráda za novou zkušenost. Zároveň to ve mně vyvolalo strašně zvláštní pocit – bylo zvláštní se ocitnout na místě, kde denně umíralo několik lidí. Celá prezentace paní průvodkyně byla hezká a myslím si, že nám to vše hezky vysvětlila. Jediná cesta zpět byla hrozná, protože bylo strašné vedro. Radka S.

Terezín je krásné historické město s velmi děsivou minulostí. Už při vstupu do města se mi udělalo nevolno. Paní průvodkyně nám všechno hezky vysvětlila a seznámila nás s budovami Malé pevnosti. Byl to zvláštní pocit procházet místy, kde za druhé světové války umíraly tisíce lidí. Vyzkoušeli jsme si také, jaké je to být zavření na samotce ve věznici bez světla. Prošli jsme dlouhou chodbou a navštívili různá místa v pevnosti. Cestou z Bohušovic do Terezína jsme se zastavili i na židovském hřbitově, kde jsem se necítila ve své kůži. V Malé pevnosti jsme navštívili i malé kino a podobné jsme viděli i v části Terezína zvané ghetto. Byl to pro mě nový a velmi zajímavý zážitek. Tereza K.

Návštěva Terezína na mě hodně zapůsobila. Na první pohled to vypadá jako normální město, ale má velmi smutnou minulost. Už když jsme tam přijeli, nebylo mi z toho moc dobře. V Malé pevnosti nám průvodkyně vysvětlovala, jak to tam fungovalo za války. Bylo zvláštní chodit po místech, kde lidé trpěli a umírali. Nejvíc mě zasáhla samotka, kde byla úplná tma. Bylo to dost nepříjemné i na krátkou chvíli. Prošli jsme různé části pevnosti a dlouhé chodby. Byli jsme i na židovském hřbitově, kde panovala smutná atmosféra. Také jsme navštívili dvě muzea, kde jsme se dozvěděli více o životě lidí v Terezíně. Celkově to byl silný zážitek, na který jen tak nezapomenu. Matyáš M.

Terezín je jedno z těch míst, které by měl vidět každý alespoň jednou, protože ten pocit, který tam člověk zažije, se nedá moc popsat. Je tam takové zvláštní ticho a tíha, jako bys ty hrůzy úplně cítila ve vzduchu, i když svítí slunce. Přišlo mi šílené srovnávat naše životy s tím, co se tam dělo – úplně jiná realita, kterou si dneska ani neumíme představit. Člověk si tam uvědomí, jaké hlouposti občas řešíme a jak moc máme vlastně štěstí. Ty studené cely a mříže ti prostě nedovolí dívat se na to jen jako na historii z učebnice nebo filmu. Odcházela jsem s velkou pokorou a takovým zvláštním vnitřním klidem, že jsme jinde. Opravdu to ve mně zanechalo stopu a ještě to budu chvíli vstřebávat. Slovy se to fakt těžko předává, to se musí prostě zažít. Ellen B.