Krajský přebor v orientačním běhu = 3³

Tento typ školského závodu jsem běžela už čtyřikrát a stále je to jako poprvé. Ráno nemůžu dospat, mám motýlky v břiše a nasoukat do sebe snídani je nadlidský úkol. Ani dnes tomu nebylo jinak. Důležité je zachovat klid. Se mi to teď píše, ale když jsem viděla ty lidi, co chtějí bojovat o tentýž nablýskaný pohár jako já, pojem klid neznáte. Myšlenky se točily okolo lesa, jak správně dát mapu na sever, v kolik startujete a co by se stalo, kdyby se čirou náhodou mým soupeřkám něco přihodilo. Třeba kdyby zůstaly omylem zamknuté na záchodě. Mluvím jen čistě teoreticky, samozřejmě. Místo těchto milých myšlenek na soupeřky si vytipujete místo, kde se udělá takové naše hnízdo.

Čtěte více

Deník Kláry a Natálie z lyžáku na Souši

Sobota 20. 1. – Je asi zbytečné psát, že jsme přijeli ve tři hodiny a vybalovali, protože to si jistě každý odvodí nejspíš sám, ale je určitě důležité vědět, že jsme hned po všech těch věcech, které jsou nutné po příjezdu udělat, obuli sněhule a šli na trek. To zase kecám, ale chápeme se. Šli jsme se porozhlédnout po okolí. Vlastně, já si myslím, že to také bylo o tom, očíhnout si lidi ze ZŠ Nové, s nimiž jsme pak celý týden museli provádět symbiózu, nebo se o to alespoň snažit.. První pocity byly asi takové – jsou to namyšlení ešusové a kedlubňáci, ale nenechte se zmást prvním dojmem. Po procházce jsme šli všichni otestovat zdejší kuchyni a všichni se tvářili při příchodu naprosto nadšeně, já si však nemyslím, že všichni tak nadšení i odcházeli…

 

Čtěte více

Florbal : Holky mají bronz!

Rok se s rokem sešel a náš tým se vydal opět bojovat a porovnat naše síly s ostatními školami ve florbalu. Začalo to trénováním. Zkoušely jsme taktiky. Daly jsme do toho všechno. Naprosto. Byly jsme nabuzeny. Odhodlány. V den D přestala sranda. Pořád jsme však v sobě měly malou naději. V moment, kdy k nám do šatny přišel pan učitel s modrými deskami v ruce a počáteční úsměv v obličeji mu spadl, naše nervozita se zvedla na level 100. Po přečtení jmen škol, s kterými jsme ve skupině, už to vypadalo na omdlení. Stála jsem jak přikovaná. Všechny tak vypadaly. Bude to boj. Možná i víc. Spíš válka. S holkami jsme na sebe oblékly brnění (naše slušivé dresy) a do ruky jsme vzaly meče (ve formě hokejek).

Čtěte více

Rozpočti si to – 1. místo v celorepublikovém kole

Vše začalo v listopadu 2016 nevinnou větou: „Pomohli byste nám s pár úkoly do soutěže Rozpočti si to??“ Úkolů časem přibývalo a my (já, Matěj a Ondra) jsme ani nepostřehli, že jsme natrvalo právoplatnými členy týmu Šetřílků. Obrovská jízda na horské dráze. Tak nějak vypadal průběh soutěže. Někdy nahoře, jindy až moc dole. Někdy do smíchu, jindy do pláče. Hlavy se nám motaly, ale nebylo úniku. Šli jsme si za zlatem. Naučili jsme se spoustu věcí, které se nám budou hodit v životě. Napsat recenzi, strukturovaný životopis, motivační dopis, být reportérem/kou v terénu, učitelem/kou pro mladší spolužáky, či hercem/čkou v krátkých šotech, vést rozhovor, diskutovat, argumentovat. Nic z toho nebylo zadarmo. Spousta času. Všechny nástrahy jsme zvládli a dosáhli jsme až republikového kola. Tam jsme obhájili, že jsme zkrátka nejlepší a ANO. Je to tak…. Jsme 1. !!! Po několika dlouhých měsících je tady konec a my jsme si odvezli kromě moc hezkých cen i zkušenosti na celý život. Soutěžní videa najdete v naší videogalerii. Díky.

Šetřílci: Natálie Bujná, Eliška Krunčíková, Míša Křivková, Ondra Jeníček, Matěj Hnízdil a Věra Slezáčková)

Kamenický Šenov – orienťák

„Rychle se najezte, v 13:45 vyrážíme!“ byla slova paní učitelky při vchodu do jídelny. Jídlo jsme do sebe doslova naházeli a už jsme seděli v autě. Paní učitelka zařadila 5 a jeli jsme do Kamenického Šenova. Tam na nás čekal pan Štrojsa s paní Štrojsovou. V ruce drželi mapu a s úsměvem na tváři nám mávali. V Kamenickém Šenově jsme sice nebyli poprvé. Dneska jsme ale přijeli z jiné strany. Já jsem vybíhala poslední. 1. kontrolu jsem našla. 2. kontrola byla ale oříšek. Musela jsem šlapat do takového krpálu, že se mi dělaly mžitky před očima. Už už jsem lapala po dechu a to jsem před sebou měla ještě osm kontrol. Žádný fňukání. Nabrala jsem pár sil a vyběhla ke 3. kontrole.

Čtěte více