Ve středu 25. dubna jsme vyrazili do Krásné Lípy, kouknout se na školu, která je stejně, jako ta naše škola Ekoškolou. Už cesta vlakem byla docela zábava, protože to byl jeden z teplejších dubnových dnů a důchodci vyrazili na výlety, takže jsme poslouchali celou dobu rozhovory typu „Pepo, představ si, že nám u baráku spadl strom, ale trefilo to sousedův barák, takže dobrý.“ Když jsme vystoupili z vlaku (představte si zpomalený záběr jak z amerického filmu), tak nás uvítala poněkud početnější zelená skupinka. Ano, všichni měli stejná zelená trička. Nejdřív jsme jimi byli zavedeni na Správu národního parku Česko – Saské Švýcarsko, kde jsme se dozvěděli zajímavé informace o parku a jeho spravování.

Povídání o tom, jak jsme se krom toho dozvěděli, že jsme z „Povrl“ a že „jsme děčíňáci“ a podobně. Další zastávkou byla jejich škola. Poněkud velká škola na tak malou obec. Hráli jsme seznamovací hry, které nás docela bavili, samozřejmě až na Martina. Po vyčerpání hrou na upíry jsme se šli podívat do vnitřních prostor školy. Světe div se, měli skříňky. Tichá závist. Šlo vidět, že eko věcma skoro žijou. Dokonce tam měli recyklovanou židli. Když nám vyprávěli, co udělali a kolik toho udělali, nenechala jsem naší školu zahanbit. Takže ode dneška jsme nabírali 1000 žab, máme schůzky dvakrát týdně a třídíme miliony věcí. Cesta zpátky na vlak se prodloužila zastávkou na minigolfu. Tam jsme si povídali s holkama ze školy v Krásné Lípě, takže nám ta cca hodinka (?) uběhla velmi rychle. Cestu jsme zakončili stáním v rychlíku do Povrlů, kdy jsme dělali kraviny s otevřenými okny.