Dne 3.5 jsme se vydali na velmi zajímavou a celkem složitě zamluvenou exkurzi. Byla to výprava do města Mostu. Cílem bylo navštívit známé uhelné lomy, kde se těží hnědé uhlí. Výpravu jsme započali ráno na nádraží Povrly. Po asi hodinové cestě vlakem do Mostu, přímou cestou bez přestupů, jsme dorazili na nádraží. Tam si nás převzali průvodci a odvedli nás do jejich kanceláře. Po krátké prezentaci o bezpečnosti jsme nasedli do přestavěného popelářského auta, kterému říkali Jeep. Dorazili jsme na nedalekou vyhlídku, kde byl překrásný výhled na rozlehlý lom. Zde nám řekli pár informací o samotné těžbě a o tom, jak to bude v budoucnosti. Taky jsme se dozvěděli, co znamená pojem kultivace a rekultivace.

Zjistili jsme, že to co oni zničí, třeba půdu, tak to musí po vytěžení vrátit do původního stavu. Což není nic levného, ale pro přírodu cokoliv že? Potom jsme se šli podívat na samotná rypadla. U některých jsme měli štěstí, že pracovalo a my se mohly kouknout, jak vlastně pracuje při práci. Byla to velmi úžasná podívaná. Cesty jeepem byly velmi drncavé a skákavé, ale o to větší sranda. Ovšem byl to velmi vysilující výlet takže někteří v autě usnuli – třeba já. Ale nakonec bylo všechno super. Dozvěděli jsme se spoustu informací, možná až moc. A unavení jsme se vraceli zpátky do Povrlů, kde jsme se rozešli a mohli jít domu.

 

Příspěvky ostatních spolužáků:

„Po celkem krátké (pro nás dlouhé) cestě do Mostu jsme šli do dané budovy, kde na nás čekal postarší pán, popravdě jsem doufala v to, že nám dají někoho mladšího a pohlednějšího, ale co už. V prvních minutách, kdy nám pan průvodce říkal pravidla bezpečnosti a to jak se máme v provozu chovat, jsem doufala v to, že se jeho mluva zlepší, že je teď třeba jenom po ránu líný otvírat pusu, ale nezlepšila. Celou přednášku mu bylo hůř rozumět. Každopádně jsme to všichni nějak zvládli a mysleli si, že to málo co jsme slyšeli nám bude stačit. No jo, mysleli. Potom přišla s řečí paní ředitelka a začala nám pokládat záludné otázky, které jsme samozřejmě nevěděli, ale to je vedlejší.“ Jasmína Rajtorová

„Před budovou na nás čekalo auto. Nikdy před tím jsem něco takového neviděla. Bylo zábavné jezdit v takovém autě. Dostali jsme bezpečnostní helmy, aby nás něco neuhodilo do hlavy. Projížděli jsme uhelnými doly a viděli jsme mnoho velkých a zajímavých strojů. U všeho jsme se museli samozřejmě vyfotit. Všechno nás tak uchvátilo, že jsme z toho skoro nic nepochytili.“ Patricie Jechová

„Po chvilce ježdění mě začala bolet hlava a už jsem se těšil domů až se vyspím.“ Erik Fanta

„… Poté jsme šli do auta, které nás odvezlo na vrátnici. Zde jsme si vybrali bezpečnostní helmy. To bylo docela těžké, protože si každý stěžoval, že vypadá blbě. Jako první jsme navštívili vyhlídku na lom Vršany. Jela s námi i paní ředitelka, která nám dávala neustále nějaké otázky, na které jsme neuměli odpovědět.“ Kateřina Lexová

„tento výlet nebyl špatný, ale jízda autobusem a vlakem byla větší zábava.“ Vojta Přibyl

„Exkurze nám dala spoustu nových poznatků a informací, o kterých jsme vůbec nevěděli.“ Kristýna Bártlová

„Byly jsme i v třetihorách ,kde to bylo zajímavé. Viděli jsme rypadla, které byla zajímavá sledovat. Nejvíce mi líbilo, jak ty obří rypadla nabírala uhlí a jelo to po dlouhém pásu.“ Nikola Müllerová

„Spíš se teď vrhnu k těm všelijakým strojům, na které jsme se mohli podívat na některé dokonce i v akci. Bylo zajímavý koukat se na to jak se uhlí těží, než vám do očí vletěla tuna prachu nebo co to bylo. Tím naše podívaná se na ten pracující stroj skončila. Bohužel. Dost zajímavé potom bylo zajímavé hledat kameny, ve kterých bylo kočičí zlato. V tu chvíli nás všechny popadla myšlenka toho, že z nás budou miliardáři. Dobře, tak milionáři. Potom k nám přišla paní ředitelka a řekla, že to je jen kočičí zlato a do pravého to má trošku (možná trošku víc) daleko. Takže v tu chvíli se naše představy o dokonalé budoucnosti rozplynuly. Achjo.“ Jasmína Rajtorová