V úterý 23. 2. jsme společně s učiteli uzavřeli další sérii zápasů. Pro nás jako žáky to dnes nedopadlo zrovna nejlépe. Zápas měl velice zajímavý vývoj. Nejdramatičtější souboje sváděla první pětka. Včetně jedné dívky. Nutno podotknout, velice šikovné dívky. Karča několikrát vyškolila i zkušené matadory z učitelské sestavy. Naopak největší a nejvtipnější trháky byly však k vidění mezi těmi nejmenšími. Vidět byl zejména šikovný Erik Fanta, který nám několikrát zachránil zadek. Gólové převraty však nastaly i mezi nejlepšími. Zápas se přeléval jako přesýpací hodiny. Nyní nastala poslední třetina. Oznámení, že se bude hrát čistého času jen dvacet minut, nás hnalo kupředu.

Po neskutečném úsilí jsme se dostali až k brance a proměnili naši šanci v naději na vítězství. Následně se na světelné tabuli objevil stav 8:8. V tu dobu vstupoval zápas do poslední půl minuty. Opřeli jsme se do toho, společně s nejšikovnějším rozhodčím v celé historii, naplno. Přesunuli jsme všechny naše dýchající chlapce, kteří byli schopni plného nasazení, do obrany. V tu chvíli jsme měli jen jednu jedinou možnost. Uhrát zápas do prodloužení. Poté proměnit případné nájezdy a opět nalomit soupeřovu sebedůvěru a zadupat jí do ledu. Ne. Sotva jsme se vrátili ze středního pásma a měli v moci kotouč, zázračným způsobem se zmohl na střelu pan učitel Hacko. Šest vteřin před koncem zápasu nám bodl nůž do zad. Byla to pro mě nejvíce bolestivá porážka v životě. Míra mojí zklamanosti nešla v ten moment vyjádřit slovy ani řevem. Za vše mluvila pouze moje kamenná tvář. Zalekl by se jí i zkušený hráč pokeru. Avšak uznali jsme soupeřovu herní převahu a obrovskou dávku štěstěny. Ačkoliv se to špatně říká, ne-li věří, žáci prohráli. O tomto dni byl uzavřen pakt o mlčenlivosti a přislíbení nás deváťáků další účasti na příštím utkání.