Obhajoba ročníkových prací

Jako každý rok, i letos dostali deváťáci – což jsme mimochodem my – úkol předvést, jak se dokáží vypořádat se svým prvním velkým projektem, s ročníkovou prací. Mám pro vás exkluzivní pohled do zákulisí prací; přesněji řečeno svůj pohled. O pracích jsme věděli již koncem zimy. Některé hlodala myšlenka už dlouhé měsíce dopředu. Například já jsem proškrtávala své nápady už na podzim. Chvála bohu. Pokud bych to neudělala, také by to mohlo skončit nějakou nehoráznou hloupostí. Po dlouhém rozmýšlení jsem zvolila za téma Braillovo písmo a Morseovu abecedu. Připadalo mi to zajímavé. Dalším krokem bylo oslovit učitele, kterého jsme si vybrali za vedoucího práce. V mém případě to byl – opět po dlouhém rozmýšlení – pan učitel Skála. Následovala několikaměsíční práce složená z vytváření prezentace, pracovních schůzek s panem učitelem, analýz, návštěvy Tyflocentra a sběru kapitálu pro mou práci; podkladů, informací a vědomostí. Nebudu kazit budoucím deváťákům překvapení tím, že bych prozrazovala, jaké nástrahy mě potkaly během práce. Řeknu vám jen o jedné, a tou je prokrastinace a lenost celkově. Dejte si na ní pozor, těžko se s ní bojuje a je neskutečně vlezlá. A potom už tu byl den obhajob. Nedopatřením jsem dorazila asi o hodinu dříve, než jsem potřebovala, takže se mi podařilo vynervovat dlouho před obhajobou. A to i přes to, že jsem neměla pocit, že jde o něco těžkého. Hecování i podpora spolužáků mi pomohla se tam postavit a dál už jen mluvit. Pak přišel konec, dotazy a hodnocení. Dostala jsem přes 40 bodů, tedy tam, kam jsem se dostat chtěla. Ročníková práce pro mě byla varováním. Výzvou. Indikátorem chyb. A prostorem k tomu vytvořit něco svého. Pro ostatní žáky, které to čeká, mám vzkaz; máte se na co těšit 🙂

Den dětí v MŠ

1. června se konaly dvě události. Za prvé byly prezentace ročníkových prací. Ještě než jsem si ale srovnala bloček s poznámkami, proměnila jsem se spolu se svými spolužáky na celé dopoledne v pohádkovou postavu. V souladu se svým přirozeným temperamentem jsem se stala vílou. Připravovali jsme totiž Den dětí pro děti z mateřské školky. Pro děti byla v areálu školy připravena spousta stanovišť označených pestrobaztevnými balónky. Děti zde plnily úkoly, na která se mohly vracet a za splnění dostávaly fazolky – za složitější úkoly více, za jednodušší méně. Získané fazolky pak mohly směňovat za dárky a ceny u paních učitelek na školkové zahrádce. Mezi úkoly ke splnění bylo mimo jiné hádání hádanek, skákání v pytli, překážková dráha a chůze na chůdách. Děti si počínaly skutečně skvěle, i ty nesmělé se nakonec odvážily soutěžit a každý z nich získal spoustu fazolek na nákup hraček a sladkostí. V kombinaci s vydařeným počasím a laskavostí bytostí se dětský den moc povedl.

Obhájili jsme 4. titul Ekoškola!

Jelikož se Ekotým dost podílí na školním dění, jistě dobře víte, že naše škola má už dlouhá léta titul Ekoškola. Ten ale nestačí jenom získat. Po několika letech se musí také obnovovat formou jakési kontroly, auditu zodpovědných osob z pražského vzdělávacího centra Tereza, které posoudí naše pokroky, naší ekologickou činnost a plnění úkolů. Tuto obhajobu jsme provedli letos znovu před dvěma auditorkama, které nás navštívily 16. května.

Čtěte více

Vědecký tým Hellraisers v Poháru vědy 2017

Vědecké bádání, uskutečněné i neuskutečněné nápady, myšlenky a experimety. Hraní si s jevy okolo nás a dokazování zákonů, které definuje sama příroda. Půl roku usilovné věděcké práce stojí za týmem mladých vědců z naší školy, kteří se rozhodli reprezentovat školu ve vědecké soutěži Pohár vědy. Jako tým pak měřit své síly po boku dalších vědců. Sedmák Marek a osmáci Ondra, Martin a Matěj vytvořili tým Hellraisers. Společně splnili všechny velmi náročné vědecké výzvy, dokázali mnoho experimetů a přišli s řadou velmi dobrých inovací a nápadů. Probojovali se na 26. místo z více než stovky dalších vědeckých týmu z celé České republiky. Není to ovšem jen jejich zásluhou. Do vědeckých úkolů byla totiž zapojena celá osmá třída, která plnila pokyny, prováděla experimenty, vyvozovala závěry a na všechny výzvy se poctivě připravovala. Za vědecký tým Hellraisers a za pana učitele Kováře ji patří velký dík. Fotogalerie – zde.

Rozpočti si to – 1. místo v celorepublikovém kole

Vše začalo v listopadu 2016 nevinnou větou: „Pomohli byste nám s pár úkoly do soutěže Rozpočti si to??“ Úkolů časem přibývalo a my (já, Matěj a Ondra) jsme ani nepostřehli, že jsme natrvalo právoplatnými členy týmu Šetřílků. Obrovská jízda na horské dráze. Tak nějak vypadal průběh soutěže. Někdy nahoře, jindy až moc dole. Někdy do smíchu, jindy do pláče. Hlavy se nám motaly, ale nebylo úniku. Šli jsme si za zlatem. Naučili jsme se spoustu věcí, které se nám budou hodit v životě. Napsat recenzi, strukturovaný životopis, motivační dopis, být reportérem/kou v terénu, učitelem/kou pro mladší spolužáky, či hercem/čkou v krátkých šotech, vést rozhovor, diskutovat, argumentovat. Nic z toho nebylo zadarmo. Spousta času. Všechny nástrahy jsme zvládli a dosáhli jsme až republikového kola. Tam jsme obhájili, že jsme zkrátka nejlepší a ANO. Je to tak…. Jsme 1. !!! Po několika dlouhých měsících je tady konec a my jsme si odvezli kromě moc hezkých cen i zkušenosti na celý život. Soutěžní videa najdete v naší videogalerii. Díky.

Šetřílci: Natálie Bujná, Eliška Krunčíková, Míša Křivková, Ondra Jeníček, Matěj Hnízdil a Věra Slezáčková)

Celostátní kolo geologické olympiády

Druhý den našeho cyklistického výletu v době, kdy ostatní ještě spali zachumlaní v peřinách na pokojích, seděly jsme já a paní učitelka Vaněčková již ve vlaku do Mladé Boleslavi, poté do Prahy a nakonec do Říčan. Konalo se tam totiž celostátní kolo Geologické olympiády. Ačkoliv jsem si upřímě příliš nefandila, bylo mi trapné se tohoto kola neúčastnit. Zatratila jsem kvůli němu dokonce i výlet na opuštěné letiště v Hradčanech, kam se zbytek mých vrstevníků vypravil. Později jsem toho trochu litovala. Geologická olympiáda se konala na říčanské základní škole formou 10 venkovních stanovišť s nejrůznějšími úkoly. Krom těch lehkých, které jsem bez problému zvládla, byly zde i zákeřnější problémy. Například někomu, kdo pod binokulární lupou horniny nikdy nezkoumal, přišel každý vzorek jako trocha písku (nebo čeho vlastně…). Kdybyste to nepoznali, toto byl právě můj případ. Absolvovala jsem všechna stanoviště a s paní učitelkou prošla ve volném čase do vyhlašování celé Říčany. Vyhlašování moderoval ten samý pán, který moderuje Zázraky přírody, pan Kořen. Každý si přišel pro cenu útěchy, tzn. dvě knížky, bloček a propisku. Celkové pořadí se naštěstí neudávalo, a i když výsledky už znám, jen nerada bych se s nimi chlubila. (Žádná hitparáda to vpravdě nebyla.) Jako pozitiva beru to, že jsem se do tohoto kola vůbec dostala a že jsme na této akci dostaly grilované maso a vládla tam příjemná prosluněná atmosféra. Bylo zajímavé se tam jet podívat a nasbírat několik nových zkušenosti. Výsledky zde.