Nejteplejší den v týdnu středa 12. června. Blázniví deváťáci vyráží na výlet do Terezína. Většina z nich překonala ranní lenost a na nádraží se dostavila včas. Ti pravidelní lenoši o pár minut později, ale musíme ocenit snahu se na dané místo alespoň dostavit. Když byste je znali déle, skáčete za tento úspěch 3 metry do vzduchu. Cesta vlakem probíhala poměrně hladce. Všichni jsme zvládli do vlaku nastoupit a poté vystoupit. Dokonce i na té správné stanici. Dokonce i 4 kilometrová cesta na místo činu proběhla hladce (a rychle). Tentokrát s námi byla vyučující nad míru spokojená.
Přednášku, kterou jsme měli možnost si poslechnout, byla zajímavá. Tím, že byla opravdu stručná a místy krátká, jsme dokázali po celou dobu udržet plnohodnotnou pozornost. Téměř vše, co jsem si poslechla, jsem si s sebou také odvezla domů. Troufám si říci, že stejně to měli také spolužáci.
Ačkoli je Terezín spojován s velmi smutným a drtivým obdobím, které lidstvo změnilo, my jsme si to moc užili. Neberte to tak, že jsme si užili tu krutost, která tam byla, a smáli se tomu, to vůbec ne. Jen se nám ten výlet líbil. Je to jeden z našich posledních na základní škole, takže je ta radost, z vydařeného výletu, pochopitelná.
Cesta zpět byla taky fajn, až na problémy s vlakem, které ovšem nebyly způsobeny námi. Zpátky domů jsme se všichni vraceli s neskutečným zážitkem a pohledem do té pravé reality.
Tímto článkem bych chtěla oslovit všechny, kteří někdy nad návštěvou Terezína uvažovali, ovšem zapochybovali. Mrzí mě, že jsem Terezín nenavštívila dřív a stejně jako vy, návštěvu odkládala. Po jeho navštívení, si začnete vyčítat, že jste se tam nepodívali již dřív. Stojí za to spatřit tu krutost, co tu, spousty let před námi, byla a začít si uvědomovat, že tohle tady už, za žádných okolností, znovu nechceme. Myslím si tedy, že do Terezína by se měl podívat každý, bez ohledu na věk, pohlaví, nebo barvu pleti.
Jasmína Rajtorová
A jak to viděli ostatní žáci?
Výlet do Terezína se mi moc líbil. V Terezíně jsem byla letos poprvé a musím říct, že jsem byla nadšená. Celé místo ve mně vyvolávalo tak neskutečné pocity. Měli jsme milou průvodkyni, která nám skvěle líčila, jaké to všechno bylo. Navštívili jsme i muzeum s dobovými fotografiemi. Viděli jsme fotografie plné pohublých těl, lidí sotva stojících nebo dokonce ležících v masovém hrobě. Dělalo se mi zle. Je až šokující, čeho všeho jsou lidi schopní. Prohlídka se mi i přes to líbila a jsem ráda, že jsem se jí mohla zúčastnit. Bártlová
Ve středu 12.6.2019 se devátá třída jela podívat do koncentračního tábora v Terezíně. Byli jsme se podívat do Malé pevnosti kde, nás paní průvodkyně provázela a vysvětlovala nám různé místnosti, do kterých jsme šli. Prohlídka mi přišla strašně krátká a paní nebyla moc slyšet přes okolní hluk, který byl v Terezíně. Ale zato jsem se dozvěděl spoustu nových věcí, i když jsem tu byl po druhé. Nejvíce záživná věc byla dlouhá chodba,kterou jsem šli, a přišla mi nekonečná. Výlet jako takový se konec konců líbil a dávám tomu 8/10. Erda
Hned brzy ráno jsme vyrazili do Ustí nad Labem,kde jsme nasedli na vlak,který nás odvezl k městu přibližně 4km od Terezína. Bylo ještě chladno, takže cesta tam utekla celkem rychle a za hodinu jsme narazili na hradby města. Po bloudění ulicemi města jsme narazili na bránu Malé pevnosti,k de jsme vyčkali na našeho průvodce a vyrazili na prohlídku pevnosti utrpení. Dozvěděli jsme se mnoho o životě vězňů co zde strávili II. světovou válku,vyděsily nás představy o přeplněnosti cel, špatné hygieně a stravování. Celou pevnost jsme prošli přibližně za hodinu a čtvrt a na konci jsme zhlédli krátký film o německé prezentaci Terezína o bez starostém životě občanů. Celá pevnost nás zaujala, ale čekala nás cesta zpět v nesnesitelném horku. No ale cestou jsme si dali výbornou točenou zmrzlinu tak nám na chvilku bylo líp. U nádraží jsme se dozvěděli že vlak má zpoždění, tak jsme si dali pití v hospodě U nádraží a vyčkali na náš vlak,který nás dopravil do tepla našeho krajského města. Marek
Měli jsme možnost jet do Terezína. Přání všech bylo splněno. V nejteplejším dni v týdnu jsme vyrazili na výlet. Káždý z nás byl nadšený z krásného počasí a dlouhé cesty od vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří až k Terezínu. Tuto výpravu bych nazvala sebevražednou. S velikým údivem jsme došli na místo určení, tedy k Malé pevnosti. Viděli jsme plno zajímavých věcí. Paní průvodkyně působila velice příjemným dojmem. Já osobně jsem si výlet velice užila. Vytvořila jsem si pěkné vzpomínky na naší třídu a doufám, že to nebyl náš poslední výlet. Patricie Jechová
Nato že jsem tam byla už po druhé tak se mi tam líbilo. Jediné co mi vadilo bylo to, že jsem šli ve velkém vedru a když jsme šli do kina na krátký film tak jsme tam byli s nějakou jinou školou. Tato škola pořád mluvila a pořád se vrtěla na židlích. Kristýna
Výlet do Terezína byl zajímavý. Po příjezdu do Bohušovic n. O. Šli jsme asi 4 kilometry ve 30°C do Malé pevnosti v Terezíně. Pevnost byla hezká a průvodkyně toho hodně věděla hodně, ale někam strašně spěchala. Tomáš
Brzy ráno jsme se sešli na nádraží v Povrlech, poté co jsme přijeli do Ústí nad Labem jsme se vydali dalším vlakem do Bohušovic. Po výstupu z vlaku jsme se vydali po dlouhé čtyř kilometrové cestě do Terezínského koncentračního tábora. Poté co jsme tam přišli se nás po půl hodině ujala průvodkyně. Průvodkyně nás postupně prováděla po celém areálu. Když nám ukazovala průvodkyně kde spali, jedli, sprchovali a taky jak se k ním chovali, tak mi naskakovala husí kůže. Po prohlídce jsme se potom vydali do kina, kde nám říkali kolik lidí bylo v jakem bloku a kolik jich přežilo. Prohlídka se mi velice líbilo jenom by jsme tam mohli jet někdy kdy by nebylo takové horko. Dominik
Šli jsme na nádraží do Povrlů a vlakem jsme jeli do Ústí nad Labem. Tam jsme přestupovali a jeli jsme rychlíkem do Bohušovic nad Ohří. Tam jsme vystoupili a šli jsme pěšky do Terezína cesta trvala asi 15 minut, když jsme tam přišli museli jsme hvilku počkat na prohlídku když paní přišla tak nam něco řekla o Terezíně a mohli jsme si to hesky projít vypravěla nam např v jakem roce to bylo postaveno atd a když jsme si to prošli tak jsme šli potom ještě do kina pustili nam kratoučkej fylm a potom jsme pomalinku šli na nadraží vlak měl asi 8 minut spoždění a jeli jsme zpatky do Povrlu. Lukáš
Ve středu jsme my, devátá třída, jeli do pracovního tábora Terezín. Velmi brzo ráno jsme měli sraz na nádraží. Přestoupili jsme v Ústí na vlak směrem do naší cílové stanice Bohušovice nad Ohří. Z nádraží jsme po té šli pár kilometrů do Terezína do Malé pevnosti. Po krátkém čekání po vstupu se naší třídy ujala průvodkyně, která nás provedla po celém objektu. Po exkurzi jsme šli nakonec ještě do kina. Po té jsme si dali svačinu, holky nafotili pár fotek a šli jsme zpět na nádraží, kde jsme si dali pořádně vychlazené pití. Exkurze se mi líbila, akorát to vedro bylo příšerné. Vojta
Bylo nebylo, devítka dobrovolně odjela do koncentračního tábora v Terezíně. A vůbec to nebylo jako v pohádce, ale to jsme ani nečekali. Počasí nám moc nepřálo. Bylo moc horko, ale i přesto nás často úplně mrazilo z toho, na jakém místě jsme se to ocitli, jaké hrůzy se tady děly. Na fotkách určitě vidíte, jak byla Paťa šokována. A nebyla sama. Terezín je po estetické stránce velmi pěkné město, vyvolává ale nepříjemné pocity strachu a smutku. Šípová
Včera jsme navštívili Terezín. Někdo tam už byl, ale pro někoho to byl nový zážitek. Bylo velmi horko, takže mě to nebavilo. Měla jsem z toho smíšené pocity. Müllerová
Ve středu se devátá třída jela podívat do Terezína. Jako klasicky výlet začal srazem na nádraží. Jeli jsme do Ústí a v Ústí jsme přestoupili na vlak, který jel do Bohušovic na Ohří. Už od začátku jsme se fakt netěšili na cestu do Terezína, protože jsme věděli že půjdeme 4km tam a 4km zpátky. Cesta byla dlouhá, někteří se opálili a dokonce se někdo i spálili. Bylo nám fakt vedro, ale tak prošli jsme se a vždy když byl stín jsme byli vděčná. Když jsme tam došli tak jsme ze sebe měli dobrý pocit. Chvilku jsme tam byli a čekali na průvodkyni. Potom jsme se vydali na exkurzi a to jsme měli husí kůži snad úplně všichni. Když už jsme měli po exkurzi tak jsme se najedli a někteří si šli ještě prohlédnout muzeum. Mezitím co byli v muzeu tak jsme s holkami pozorovaly kluky z ostatních škol no a někteří se i zakoukali, protože tam najednou přišel černoušek s kudrnatými vlasy a i když byl možná z Ugandy tak jsme si s nim plánovali svatbu. Když jsme se dali na cestu zpět tak jsme si to udělali hezčí a koupili jsme si všichni točenou zmrzlinu. Měli tam buď vanilkovou a nebo švestkovou. Nazpátek to počasí bylo o hodně horší . Bylo děsný vedro. Potom jsme už jen jeli vlakem zpět a vlak do Povrlů jsme stihli jen tak tak.