Autobusová zastávka – pokračování příběhu

Před několikadenním volnem se všichni zainteresovaní do projektu nazvaného „Autobusová zastávka“ shodli na faktu, že finální proměna zastávky do nového kabátu je časově náročnější. I přes zneužívání práce žáků při „odpolkách“ se ke zdárnému dokončení plánu dostaneme tímto tempem zjevně později, než je termín závěrečné konference projektu v Praze. Někteří externí pracanti nám naši práci spíš rakví, než pomáhají. Vylekali nás natolik, že jsme si slíbili zorganizovat celodenní brigádu na den ředitelského volna. Návrh manažerky projektu zajistit na dobu práce z rozpočtu projektu jídlo a pití byl jednomyslně uvítán. Zdál se pro účast víc než desítky zainteresovaných dostatečně motivující.

Dohodli jsme si sraz (jakože už v 8 hodin) a zbývalo už jen pojistit přístup k pracovnímu vercajku uskladněném v prostorách školy. V onen den byly dochvilné jen Eliška s Tínkou B., které by dorazili dokonce na minutu přesně, ovšem to jen za předpokladu, že manažerka dodrží svůj slib hodit je do školy svým vozem a nebude je mávající u kostela přehlížet jak lány obilí…Než trojice prvních vlaštovek nanosila na zastávku pracovní vercajk, dorazila vrchní designérka zastávky p. uč. Anička. „Tak jdem na to“ si přítomné ženy vyslaly pohledem a roztančily štětce a černé fixy jako nový pracovní prvek, který designérka chytře vymyslela k obtahování kontur namalovaných baráčků.. Práci zprvu zpestřovalo časté kokrhání nedaleko žijícího kohouta, později popravdě iritovalo.. „Dobré ráno přeji.“ byla věta, kterou přerušilo pracovní ticho kolem půl deváté, kdy už příchod dalšího páru rukou nikdo z prozatím ženského týmu nečekal. Zazněla z úst Martina. Krom svého příchodu vlastního navíc avizoval příjezd Káji H. z kopců a to busem v 10.30 hod. Hned se pracovalo veseleji. Hodně motivující byly též pochvaly naší práce z úst kolemjdoucích spoluobčanů. „Máte to pěkný.“ „Je to hezky moderní.“ „Jste šikovní.“ Při práci se nezapomínalo na pitný režim a stravu. Jak manažerka slíbila, dovalila na zastávku ke dopolednímu občerstvování něco na zub, zvolila – jak je jí podobné 🙂 – buchty a to lahodný medovník a jahodový dort. Po poledni vystřídala sladké výborná pizza, kterou na zastávku dovalil rozvozem pověřený mladý pán, který nahlásil manažerce projektu do telefonu, že byl v Povrlech jen 2x a že neví, zda popsanou zastávku najde a kterému vůbec z hladu ona nechtěla sdělit, že je v tom případě jelito, měl típnout mobil hned, jak jí „Tak zatím nashle“ pověděl.