Autobusová zastávka – konference

Od středy 23. května je už v plném provozu autobusová zastávka zrekonstruovaná našimi žáky v rámci projektu Mládež pro udržitelný život. Táhlý roční projekt byl zdárně ukončen během uplynulého víkendu dvoudenní závěrečnou konferencí v Praze. Sem přijeli zástupci ze zapojených škol z celé republiky své projekty prezentovat. Celkem jich bylo namísto 10ti nakonec 8. Někteří totiž odpadli vyčerpáním. Na akci se vydal i pětilístek našich zástupců v čele s manažerkou projektu na naší škole paní učitelkou Vaněčkovou. Co jsme hodně cestou do Prahy řešili, bylo to, zda bude náš projekt nejlepší. Že bude nejlepší jsme si tedy s ohledem na výsledek naší práce i odvedenou dřinu upřímně mysleli.

V pátek si účastníci konference prohlédli Informační středisko OSN v centru Prahy a pak si ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí zahráli stmelovací hru, při které ve smíšených skupinách hledali pilíře trvale udržitelného života. Ty nakonec našli. A v sobotu se v průběhu prezentací ukázalo, že jsme měli mezi jarními cibulovinami či nakoupenými posilovacími stroji projekt vážně nejlepší. I prezentaci samotnou. Poněvadž jsme na rozdíl od jiných hovořili z patra. Hmotnou cenu jsme žádnou nedovezli. Pro nás bylo stejně největším oceněním to, že nám po představení našeho projektu publikum fakt hóóóódně tleskalo a při projekci obrázku definitivní podoby vydechlo mnoho přítomných osob úžasem a místností se neslo: „Ježíš to je hezký…“ Největší pracanti v projektu ale taky dostanou pochvalu i od paní ředitelky školy. Jsou jimi: Tinka Bártlová, Vojta Přibyl, Terka Škodová, Míša Hrubcová a Jája Rajtorová z osmičky, z devítky pak Eliška Krunčíková, Kája Hokrová, Ondra Jeníček, Martin Krpeš, Klárka Besserová, Naty Bujná, Matěj Hnízdil a Luboš Janča.

Pohled Elišky Krunčíkové z 9. třídy :

Já, Kája, Luboš a Vojta jsem jeli s paní učitelkou Vaněčkovou představit do Prahy náš projekt AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA. Měl to být úplný konec celého projektu. Jeli jsem v pátek v osm hodin ráno. Jelikož jsme neměli zařízený oběd, ihned jsme si to namířili do KFC (jako správná ekoškola :-D). Poté, co u „placených záchodů“ velmi podezřelý muž s krosnou na zádech a silným zápachem vysílaným kolem sebe málem zničil turniket a klukům ohlásil, že v Kfcéčku pracuje a umožnil jim bezplatný vstup, jsem málem způsobila infarkt paní učitelce. Vojta jí nesl její drahocenný notebook u sebe v tašce a já mu ji bez jeho vědomí v průběhu jejich návštěvy toalety vzala ke stolu… Nastala groteskní scéna, kdy Vojta s paní učitelkou máchají rukama a s vyděšeným výrazem se dívají i pod stůl, u kterého byla brašna s noťasem původně odložena… Když jsme se konečně všichni usadili ke stolu s kyblíky kuřecího masa, nastala chvíle ujasnění, co nás za pátek a následující sobotu čeká… Po popsaném vydatném obědě jsme si to namířili do střediska OSN. Byli jsme tam první s necelou hodinkou času náskoku. Tu jsme následně po vlastním uvážení strávili lízáním zmrzliny na nedalekém Václaváku. Když volný čas vypršel, vrátili jsme se do střediska, kde už čekala většina škol. Nastala prezentace o OSN a o aktuálních problémech, kterými se zaobírá. Po dlouhém výkladu nás Kuba (Verner, představitel projektu) zavedl do skautského institutu na Staroměstské náměstí. Tedy, naše skupina byla odvážná a šla sama. Bylo nám řečeno, že institut je hned vedle orloje. Nakonec jsme institut po zeptání (přímo u jeho vchodu :-D) našli. Nastala tříhodinová doba, kdy jsme se namíchali žáci z různých škol a plnili různé úkoly, v rámci kterých jsem se seznamovali se třemi pilíři trvale udržitelného života.. :-D… Na konci zmíněného bodu programu jsme byli všichni unavení a padala nám hlava na stůl. Teda kromě Kuby, který akčně pokračoval dál… Okolo půl šesté jsme se vydali pro mě ohyzdným a smradlavým metrem směrem k vysokoškolským kolejím, kde jsme měli být ubytováni v budově se jménem Volha. Dostali jsme klíče od dvou pokojů. V jednom jsem byla já, Kája a paní učitelka. V druhém kluci. Musím říct, že jsem čekala něco mnohem horšího. S pokojem jsme byli nečekaně velmi spokojeni. V sedm se chystala večeře, která taky nebyla nejhorší. Poté nastalo naše osobní volno, kdy jsme se (nečekaně zdarma) vydali autobusem do centra Chodov. Bohužel se k nám vetřel Adam. Byl z zástupcem Zastupitelstva mládeže z Litoměřic a jeho vzhled byl na chlup stejný Edu Sheerenovi. Proto jsme mu pracovně říkali Ed. Problém byl v tom, že Ed byl otravný a neustále nás obklopoval svými chytráckými řeči. V centru jsme si dali v kavárně horkou čokoládu a ledový či horký čaj. Potom jsme se s rychlostí blesku vydali na bus zastávku, jelikož centrum se nám zavíralo před očima… Cestou ke koleji jsme se Eda zbavili a šli se na pokoje pilně učit na prezentaci, kterou jsme měli prezentovat následující den. Ten večer se mi líbil. Seděli jsme na pokoji kluků, jedli pizzu a povídali si… Ráno jsme vstali s úsměvem a pilně a zodpovědně se i u snídaně připravovali na prezentaci našeho projektu. Po snídani nás zavedli o kousek dál do centra Zahrada, kde se odehrávaly všechny prezentace. Přivítali nás stolem plným jídla a zároveň místností, kde bylo dusno k udušení… Díky bohu jim to po chvíli došlo a zapnuli klimatizaci. U většiny prezentací mi hlava zůstala stát… Musím říct, že jsme ji měli nelepší. Jak jinak. Nejvíc jsme si na ní mákli. Bylo hezké, že mnoho lidí nám naší práci pochválilo. Ve 12 hodin jsme se vydali na nádraží s uklidňujícím pocitem, že jsme prostě dobrý… Všichni nás mimo to označili jako velmi veselou a usměvavou skupinu. Zatímco většina škol byla upjatá, my jme jsme na akci vlítli a od první chvíle jsme se smáli. Už v kongresu jsme byli označeni jako velmi pozitivní škola. Mysleli jsme si, že si ve zpátečním vlaku trochu odpočineme a ochladíme… Smůla. Ve vagonu, kde jsme se usadili, nefungovala klimatizace. Další věc, která nám znepříjemnila cestu, byla paní průvodčí, která nás obvinila z toho, že jsme ukradli místenky, abychom si mohli sednout… Poté, co jsme se s ní pohádali, jsme si šli přesednout do vagonu, kde klimatizace fungovala.. Nakonec nám cestu zpříjemnila mladá slečna, která se smála všem našim historkám, které jsme si vyprávěli ke zlepšení nálady. Musím říct, že tento výlet byl plný zážitků na celý život.

Eliška Krunčíková