Druhý den našeho cyklistického výletu v době, kdy ostatní ještě spali zachumlaní v peřinách na pokojích, seděly jsme já a paní učitelka Vaněčková již ve vlaku do Mladé Boleslavi, poté do Prahy a nakonec do Říčan. Konalo se tam totiž celostátní kolo Geologické olympiády. Ačkoliv jsem si upřímě příliš nefandila, bylo mi trapné se tohoto kola neúčastnit. Zatratila jsem kvůli němu dokonce i výlet na opuštěné letiště v Hradčanech, kam se zbytek mých vrstevníků vypravil. Později jsem toho trochu litovala. Geologická olympiáda se konala na říčanské základní škole formou 10 venkovních stanovišť s nejrůznějšími úkoly. Krom těch lehkých, které jsem bez problému zvládla, byly zde i zákeřnější problémy. Například někomu, kdo pod binokulární lupou horniny nikdy nezkoumal, přišel každý vzorek jako trocha písku (nebo čeho vlastně…). Kdybyste to nepoznali, toto byl právě můj případ. Absolvovala jsem všechna stanoviště a s paní učitelkou prošla ve volném čase do vyhlašování celé Říčany. Vyhlašování moderoval ten samý pán, který moderuje Zázraky přírody, pan Kořen. Každý si přišel pro cenu útěchy, tzn. dvě knížky, bloček a propisku. Celkové pořadí se naštěstí neudávalo, a i když výsledky už znám, jen nerada bych se s nimi chlubila. (Žádná hitparáda to vpravdě nebyla.) Jako pozitiva beru to, že jsem se do tohoto kola vůbec dostala a že jsme na této akci dostaly grilované maso a vládla tam příjemná prosluněná atmosféra. Bylo zajímavé se tam jet podívat a nasbírat několik nových zkušenosti. Výsledky zde.

Geologická olympiáda je soutěž, ve které se snažíte překonat ostatní soutěžící ve vašich znalostech co se týče druhů a vzniku hornin, minerálů, jejich chemického složení, struktury a tak dále a tak dále. Pro většinu lidí není absolutně žádný rozdíl mezi tím, jestli tenhle kámen vznikl z hlubinného nebo vyvřelého magmatu, a já naprosto souhlasím, že běžně je tato znalost asi tak užitečná, jako kajak na Sahaře. Ovšem když se podíváte na toto téma do hloubky, jde o překvapivě zajímavou záležitost. Já se výše uvedené soutěže zúčastnila společně se Zuzkou Kreibichovou. Bez ambic na vítězství, vyzbrojeny jen pocitem, že jsme té přípravě mohly dát víc. Napsaly jsme vědomostní test a později absolvovaly poznávačku, v přestvávkách jsme se mohly toulat po muzeu a komentovat jednotlivé expozice. Já bohužel musela po poznávačce odejít a Zuzku jsem tam nechala s pomyšlením, že kdyby se náhodou rozdávaly propagační letáčky, ten můj bude bezpečně u ní. Když jsem odcházela, rozhodně bych nepomyslela, že Zuzka mi bude vyzvedávat nejen tunu letáčků, ale i několik vstupenek do muzea diamantů v Praze, ústeckého muzea a několik dalších cen, které jsem dostala za své první místo. Jak by řekl starý dobrý Karel Gott: Tohle jsem opravdu nečekala. Teď před sebou mám celostátní kolo. Motivace vzrostla; mám šanci vyhrát zájezd do Amsterdamu, takže mi držte palce a já vám odtamtud přivezu třeba tulipán 😀