Deník Kláry a Natálie z lyžáku na Souši

Sobota 20. 1. – Je asi zbytečné psát, že jsme přijeli ve tři hodiny a vybalovali, protože to si jistě každý odvodí nejspíš sám, ale je určitě důležité vědět, že jsme hned po všech těch věcech, které jsou nutné po příjezdu udělat, obuli sněhule a šli na trek. To zase kecám, ale chápeme se. Šli jsme se porozhlédnout po okolí. Vlastně, já si myslím, že to také bylo o tom, očíhnout si lidi ze ZŠ Nové, s nimiž jsme pak celý týden museli provádět symbiózu, nebo se o to alespoň snažit.. První pocity byly asi takové – jsou to namyšlení ešusové a kedlubňáci, ale nenechte se zmást prvním dojmem. Po procházce jsme šli všichni otestovat zdejší kuchyni a všichni se tvářili při příchodu naprosto nadšeně, já si však nemyslím, že všichni tak nadšení i odcházeli…

 

Čtěte více

Florbal : Holky mají bronz!

Rok se s rokem sešel a náš tým se vydal opět bojovat a porovnat naše síly s ostatními školami ve florbalu. Začalo to trénováním. Zkoušely jsme taktiky. Daly jsme do toho všechno. Naprosto. Byly jsme nabuzeny. Odhodlány. V den D přestala sranda. Pořád jsme však v sobě měly malou naději. V moment, kdy k nám do šatny přišel pan učitel s modrými deskami v ruce a počáteční úsměv v obličeji mu spadl, naše nervozita se zvedla na level 100. Po přečtení jmen škol, s kterými jsme ve skupině, už to vypadalo na omdlení. Stála jsem jak přikovaná. Všechny tak vypadaly. Bude to boj. Možná i víc. Spíš válka. S holkami jsme na sebe oblékly brnění (naše slušivé dresy) a do ruky jsme vzaly meče (ve formě hokejek).

Čtěte více

Kamenický Šenov – orienťák

„Rychle se najezte, v 13:45 vyrážíme!“ byla slova paní učitelky při vchodu do jídelny. Jídlo jsme do sebe doslova naházeli a už jsme seděli v autě. Paní učitelka zařadila 5 a jeli jsme do Kamenického Šenova. Tam na nás čekal pan Štrojsa s paní Štrojsovou. V ruce drželi mapu a s úsměvem na tváři nám mávali. V Kamenickém Šenově jsme sice nebyli poprvé. Dneska jsme ale přijeli z jiné strany. Já jsem vybíhala poslední. 1. kontrolu jsem našla. 2. kontrola byla ale oříšek. Musela jsem šlapat do takového krpálu, že se mi dělaly mžitky před očima. Už už jsem lapala po dechu a to jsem před sebou měla ještě osm kontrol. Žádný fňukání. Nabrala jsem pár sil a vyběhla ke 3. kontrole.

Čtěte více