Tento typ školského závodu jsem běžela už čtyřikrát a stále je to jako poprvé. Ráno nemůžu dospat, mám motýlky v břiše a nasoukat do sebe snídani je nadlidský úkol. Ani dnes tomu nebylo jinak. Důležité je zachovat klid. Se mi to teď píše, ale když jsem viděla ty lidi, co chtějí bojovat o tentýž nablýskaný pohár jako já, pojem klid neznáte. Myšlenky se točily okolo lesa, jak správně dát mapu na sever, v kolik startujete a co by se stalo, kdyby se čirou náhodou mým soupeřkám něco přihodilo. Třeba kdyby zůstaly omylem zamknuté na záchodě. Mluvím jen čistě teoreticky, samozřejmě. Místo těchto milých myšlenek na soupeřky si vytipujete místo, kde se udělá takové naše hnízdo.

To, že se třikrát změní a vy všechny ty potřebné věci, jako jsou třeba troje kalhoty (já se nemohla rozhodnout, které jsou nejlepší, tak jsem s sebou pro jistotu měla troje), táhnete za sebou jako kočka koťata. Představte si, že už konečně sedíte. Pěkně si přezujete botky a v tom se začne ozývat vaše hladové břicho, kterému jste ráno z velkého množství stresu nedali najíst. Ačkoli to není ani půlhodina do vašeho startu, rozhodnete se sníst banán. Ještě ho ani neoloupete a slyšíte paní trenérku (takhle jsem jí ještě v životě neřekla :D), že pokud si myslím, že ten banán před startem sním celý, tak ať na to rovnou zapomenu. Zvolím tedy variantu podělit se o půlku banánu s mými nenapapanými kamarády. Vzhledem k tomu, že startuji mezi prvními, mám velkou nevýhodu. Vaši nenapapaní kamarádi se rozhodnou, že si dají sváču. Taky proč ne. Vždyť startují až za hodinu, ne-li víc. Oni můžou. Já ne. Otočím hlavu na stranu, abych neviděla všechny ty mňamky, ale když oni sami mi nabídli. Tak potom se v tom žaludku jedno to Oreo ztratí. A nebo taky ne… Rada pro vás: Není tak úplně taktické, naprásknout si břicho před startem.

Přesuňme se ale od jídla k samotnému závodu. Ten byl postaven v teplickém lesíku za školou. Jak bych vám tento les mohla popsat? Cesta, cesta, cesta, jo, abych nezapomněla ještě jednou cesta. Nebo lépe řečeno první část lesa. Ta druhá část, je spíše o pár, ale zato hlavních cestách. Zkuste tipnout jakou část jsme měli my. Jo, cest tam bylo jak……. much. Kontrol bylo pouze sedm, tedy v kategorii D-7,9 a H-7,9. Je pravdou, že kontroly nebyly složité. Nacházely se v dohledu cest. Co více si přát. No, já bych si přála, aby zmizel ten vláček ostatních závodnic, který se za mnou zčistajasna objevil. No, počkat… Já nikoho nepovedu! Hodím rychlejší tempo s vidinou, že jim uteču. To nebyl zrovna dobrý nápad. Začalo mě totiž píchat v boku. Takovou bolest jsem snad ještě nikdy nezažila. Zrychlím krok, abych neměla až takovou ztrátu. Když však slyším, jak se lesem rozléhá: „Natuno, utíkej, ne, že tě doženu!“ Bok, nebok musíš běžet. Ono se to nakonec po chvíli samo nějak spravilo. V cíli mě přivítala paní ředitelka společně s mými kolegy. Trochu jsme rozebrali jak bylo v lese a já se snažila konečně popadnout dech. Po zkulturnění se jsme šli společně s Ondranem, Kůrou a paní ředitelkou do cíle vyhlížet naše kamarády, kteří byli zrovna v lese. Maťěj v cíli, Kiki v cíli, Máťa v cíli, Ma…. Počkej. Matěji, co se ti to stalo? V lese jsem potkala nejednoho člověka, jenž šel pěšky a div nehledal borůvky po cestě, ale to se Máti netýkalo. Ten nasadil takové tempo, že ho na rovné cestě zradil nenápadný kámen, o který zakopl a pěkně si vytunil ruce drobnými škrábanci. Nebo takhle to aspoň tvrdil v cíli…:D Majka v cíli. Už se začínaly vylepovat výsledky. Šňůrka se jmény se pomalu plnila. Společně čekáme na poslední kamarády, kteří byli v lese. Klárča v cíli. Tomáš v cíli. Jája v cíli. Anežka v cíli. Máme odběháno. Přišel čas vyhlašování. Velká část z nás, byla ze svých výsledků smutná, ale našli se i tací, kteří stáli za potlesk. Matěj a Matěj se umístili každý na třetím místě. Gratuluji kluci. Jako škola jsme obsadili také velmi pěkné místo. Konkrétně místo třetí. Kdo by to byl řekl. A nakonec taková malá rekapitulace. Počasí se velmi vydařilo. Zaběhli jsme si pěkný závod. Vznikly nové vtipy. Přibyli noví žáci, kteří se naučili pracovat s mapou a hlavně jsme si užili krásný den. Tohle byl můj poslední školský závod v orientačním běhu za ZŠ Povrly. Díky za tu příležitost a snad jsem vám neudělala velkou ostudu.

Můj závod očima moderátorů

Názory ostatních :

„Celý orientační běh byl velmi povedený a zábavný. Překvapilo mě, jak moc tam bylo lidí a že jsme se mezi všemi úplně neztratili a dobře se umístili. Všichni z toho máme VELKOU radost.“ Anežka